TRÉNINK SLAVKOV

Ahoj kamarádi! My si dnes naivně mysleli, že poletíme ze Slavkova další závod. Letíme domů, co nám křídla stačí a pak, že prý to byl jen obyčejný trénink. Tréninky nás už totiž nebaví. Jak se neletí o nějakou cenu, tak nač pospíchat domů, že? A to jste ještě neviděli Vítka, jak řádil. Už se viděl na stupních vítězů s největším pohárem za 1. místo. Až když ho začala utěšovat nádherná holubička Elen, která dolétla na 3. místě, jako že to nevadí a že jsou i jiné hezké zážitky, tak se uklidnil a začal mít úplně jiné starosti. Nakonec jsme se uklidnili všichni, protože šéf poslal šéfovou, ať nám naplní bazén vodou, zapne sprchu a nás pustí z holubníku ven. Voda, sluníčko, zelená tráva a nebe bez dravců, tak takhle si tu žijeme. Nezáviďte nám, příště poletíme 300 km, ach jo. Vaši Talenti. / Už letíme!
"Sedáme na střechu a na vlety."
"Do tohoto holubníku ráno sluníčko nesvítí, ale odpoledne si to zde vynahradíme. Také je zde večer delší dobu světlo a nemusíme chodit brzy spát."
"Hele, kámo, prý se letěl jen trénink, tak budeme ještě chvíli venku, jó?" "Já se jdu tedy najíst, šéf nás za chvíli stejně pustí ven." "A víš, že máš pravdu? Taky mám hlad."