 |
Ahoj kamarádi! Tak jsme se těšili a připravovali na závod, ale náš šéf si to rozmyslel a poslal nás zase do Nížkovic na tréninkový prolet. Domů jsme dolétli rychle a rozhodli se, že toho našeho šéfa trochu potrápíme. Když jsme viděli, že se k holubníku blíží jeho auto, schovali jsme se, aby chodba v holubníku vypadala, jako že je prázdná. Měli jste vidět jeho vystrašený obličej, jak se lekl. „Kde jsou, to ještě nic nepřilétlo?“, volal na šéfovou. „Co blázníš, vždyť už jsou dávno doma,“ odpověděla a my jsme rychle naskákali do vletů, aby nás viděl. To vám byla legrace. Ale potěšilo nás, jak si oddechl, že jsme doma. Asi nás má opravdu rád. Příště už tedy poletíme druhý závod a snad šéfa nezklameme. Vaši Talenti. /Naše dvě malé startérky Eliška a Kačka s Pavlem Wernerem. |